kázání "Na neděli"
Lukáš 24/36b-48
Je druhá neděle po Velikonocích. Už jsme hovořili o tom, že Ježíš se zjevil uprostřed svých učedníků, kteří ve strachu před Židy a v nejistotě, co bude dál, zůstávali zavřeni za dveřmi. Evangelista Lukáš se k tomuto bodu také vrací. Podává slovo trochu jinak než Jan, ale hlavní myšlenka ukazuje na strach učedníků, na jejich nejistotu, kterou mění Ježíš, když se zjevuje nečekaně uprostřed nich a jejich neklidu navrací tím svým „pokoj vám“ znovu jistotu a odvahu. Jde však ještě dál, když říká: - Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. - V době před revolucí, kdy mnozí věřící byli v hledáčku, byl hlad po Božím slově. Lidé toužili navštěvovat chrámy a kostely, ale ti ustrašení se báli a tak zůstávali v pohodlí a bezpečí svých domovů. Po revoluci se kostely naplnily, protože lidé hladověli a Boží slovo je naplňovalo. Ale po nějaké době se kostely zase vyprázdnily. Pohodlí a lenost, stejně jako naplněné břicho, většinu z nich už za Božím slovem nelákalo. Proč také, když si všechno mohli najít na internetu a přečíst. Dokonce v několika verzích. Pomodlit se mohli kdykoliv. Copak je rozdíl se modlit doma nebo v kostele? Cítit atmosféru a přítomnost Ducha svatého? Vlastně ani nikdo neuvažuje o hříchu. Za hřích je všeobecně považována krádež, vražda. To ostatní se ani tak za hříchy nepovažuje, protože to dělají všichni ostatní. Jak ale má dojít k nějakému ozdravění společností, natož o změně myšlení, o obrácení, když ani sama církev není tak čistá. Když my sami jsme, díky myšlení společnosti, ovlivněni a často nepřemýšlíme o svých skutcích. Zapomínáme se z těch špatných kát. Ve světě se totiž vůbec nemluví o hříchu a tento pojem se ani nepoužívá. Ani ti, kdo se zúčastňují bohoslužeb přímo v kostele či u internetu zpravidla neví, co si pod tímto výrazem mají představit. Totiž to, čemu minulé generace říkali hřích, má dnes jiné pojmenování. Boží nepřítel si použil vzdělané lidi k tomu, aby změnili svůj slovník. Slovo hřích, které v lidech vzbuzuje pocit viny, zaměnili za odborné názvy, a tak krádež dostala jméno tunelování, opilství je závislost, pýcha sebevědomí, hněv a vznětlivost nemoc duševně labilních jedinců. A lež? To je umění diplomacie. Lakomství spořivost. Atd. když hovoříme o hříchu, tak nikdo vlastně ani neví, jak to slovo souvisí s jejich životem. A pokud my sami máme být světlem a solí lidem, pak se také očekává, že budeme lidem ukazovat, co je vlastně hříchem v Božích očích. A jak je potřebné pokání. Hřích a nepravosti nás oddělují od Boha. Svět ale bohužel neumí rozeznávat dobré od zlého. A dnešní člověk žije v tom, že slabost se nenosí, a tím méně dávat najevo své chyby. Ve slovníku se víc objevují slova – to neřeš, pusť to z hlavy, kašli na to, buď v pohodě – Takový je přístup k různým problémům a starostem. V tomto duchu se také vychovávají dnešní děti. Neřeší se konflikty, a pokud se jedná o nějaké odpouštění, tak to se jednoduše hází za hlavu. Židé ve Starém zákoně došli k závěru, že odpouštět hříchy může jen Bůh. A když odpouští člověk, podobá se Bohu. V jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchu. Mezi křesťanským odpuštěním a požadavky světské spravedlnosti je těžké najít rovnováhu. Lidská společnost nikdy nebude tak dokonalá, aby potrestala všechny viníky, Bůh však je všemohoucí a najde si každého. Na rozdíl od té lidské spravedlnosti je mnohem milosrdnější, a jestliže člověk přijde před Něho s pokáním, pak odpouští, a odpouští neustále. Bůh od nás ale nepožaduje projevy Božství, ale lidství. Dokonce na našem lidství vystavěl spásu, když se stal člověkem. Naše viny nám odpustí, kdykoli o to poprosíme, ale očekává, že my sami se budeme chovat podobně. Naše lidské odpuštění sice nelze s Božím srovnávat, nicméně bez toho našeho není ani Boží
Amen.
- Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. –
===================================================================================================
Pane Ježíši Kriste,
skláníme se před Tvou svatou tváří a vyznáváme, že jsme hříšníky a náš zrak se upírá často k jiným hodnotám. Ale tvé rozhodnutí o záchraně člověka nejde zmařit. A tak se s důvěrou k tobě obracíme v modlitbách za náš svět, který byl zcela nečekaně napaden pandemií. Koronavirus sužuje všechny národy. Prosíme, Pane, vyslyš naše prosby, vyslyš naše volání, přijmi naše úzkosti a strachy, přijď a uzdrav nás, jako jsi uzdravil slepého, a naplň nás svým pokojem, láskou a nadějí. Staň se vůle tvá.
Amen.
.
..
..
..
..
..
..
...
.
.
.
..
..
..
..
..
=